Před pár dny se mi ozval bejvalej, řekl: "Dojděte s mladým zachlastáme". Myslela sem si že to bude fajn, ale teď už vím že sobota neměla být. Po pár pivečkách se začalo vzpomínat na staré časy, já se na něj podívala a neviděla jsem ty podrazy jaké na mě udělal ani to jak mě rozhádal s nejlepší kamarádkou, viděla jsem ho jako kluka kterého znám již dlouho a CHCI ho. Naštěstí tam byl přítel a kamarádka, ti mě drželi u země když jsem začala blbnout. To obejmutí a přitulení jaké umí jen on mi chybělo celý 4 roky co spolu nejsme....................... Já nevím co psát, prostě mám v hlavě strašný zmatek, chce se mi brečet.... Dneska byl zas u nás, ruka na koleně, chvíle ticha a hlava plná vzpomínek.. to je jediné co si pamatuju, naštěstí nic nebylo jen nevím jestli mám být ráda nebo brečet. Bolí to když si uvědomím že bych ublížila Pavlovi mému současnému příteli. Jenže co mám dělat, tahle láska s Jirkou určitě ještě nezkončila a z toho mám největší strach. Nejradši bych posledních pár dní smazala, jenže to nejde, takže se teď musím trápit....